Z návštěvy v detenčním ústavě v Praze
V březnu jsem byla na návštěvě v detenčním ústavě v Praze za našim zákazníkem panem Sebastianem Labanem. Pan Sebastian po několika intervencích na vedení detenčního ústavu, po žádostech / nebyla jen jedna/ o schválení mé osoby na návštěvu, se konečně dočkal. Schváleno, navštívenka přišla, nervozita , zvědavost, možná i obavy... Ale v každém případě jsme se oba těšili. Pan Sebastian je náš zázazník, nemáme žádný příbuzenský ani jiný vztah. Známe se přes dopisy asi rok a půl. A jak to tedy vše probíhalo?
Musím napsat , že jsem z Ostravy, což je do Prahy přes půl republiky. Autem asi 4 hodiny cesty. Návštěva začínala v půl jedné, a přestože měla trvat dvě hodiny, předem jsem se domlouvali na jedné hodině. Cesta do Prahy odsýpala jako po másle, jako by jsme měli zelenou vlnu, i přes nehody, prostě čistý průjezd, nikde kolona, žádný zádrhel. Do detence jsem přijela s menším předstihem, asi 20 minut. Z návštěv z vězení vím, že mám být asi o půl hodiny dříve. Tady jsem tedy čekala namminutu přesně. Na vrátnici mě vyzvedla paní vychovatelka, po důkladné kontrole rentgenem, vedla mě venkovními prostory přes celou věznici. Pocit to byl velice zvláštní, i přestože mají budovy nově opraveny, pořád je to věznice, ostatné dráty jsou všude, ale to je pochopitelné. Pocit jako v kleci. Asi vím, jak se cítí králici v králikárně. Dost divně. Snažila jsem se nenechat nervozitu stoupnout, s paní vychovatelkou jsem prohodila pár slov, byla opravdu příjemná. Když jsem vešla do detence, čekalo mě překvapení. Na chodbě mladý muž, oblkopen třemi příslušníky z ostrahy. Zlomek vteřiny mi proběhlo v hlavě, s kým se to mám tedy potkat, že musí být takto "střežen"? Vše ale velice rychle opadlo. Pana Sebastiana posadili přede mne, dělila nás mříž a stůl. Celou návštěvu jsem se snažila tyto dva překážející předměty vůbec nevnímat. Návštěva byla super, nasmáli jsme se, měli jsem si toho tolik co říct. Mě zajímalo to, jak to v detenci má, pan Sebastian zase hltal každé mé slovo o tom jak je to venku. Za mě musím říct, že opravdu super hodina. A co na to pan Laban?
Přepisuji jeho dopis, který jsem dostala asi týden potom, je určen čtenářům našeho časopisu, vzkaz pro všechyn vězně a chovance!
Dobrý den, zdravím úplně všechny, kteří pravidelně čtou ŠEDOMODRÝ SVĚT. Určitě téměř všichni, kteří jsme za mříží, známe ten pocit, kdy za vámi dorazí na návštěvu vaš maminka, táta nebo partnerka. Jenomže dnes bych rád napsal o návštěvě, kterou jsem si domluvil s vedením zabezpečovací detence a po dlouhém čekání, troše úsilí a strašně moc velké natěšenosti, mě navštívila paní Kateřina Molitorová z VODUMU. Jak píšu na začátku o běžném pocitu z návštěvy, tak o této mám pocit euforie. Paní Kateřina byla klidná, za to ze mě padaly zlatý dukáty, už jen z důvodu mojí neustále nervozity, kterou nosím po kapsách den co den. Jenomže, když jsem si s paní Kateřinou začal povídat o mém pobytu a o mých životních posunech, tak jsem si začal po dlouhé době uvědomovat pocit klidu a to, jak důležité je za katrem poznávat také lidi, kteří nemají nic společného s VS/ výkonem trestu/, a kteří mě vidí jako člověka- nikoliv jako chovance, nebo nebezpečného pachatele. Celkově jsem se při návštěvě cítil odlehčeně. Napětí, které jsem si sebou -tak trochu-přinesl, jsem zapoměl na návštěvě a pevně věřím, že jej tam nechám i příště. Paní Kateřina se ke mě chovala jako k zákazníkovi VODUMU, chovala se příjemně celý rok a půl, co o sobě víme. Ale touhle návštěvou ve mě vzbudila další důvody, proč se dostat na svobodu. Víte, ve VTOS máte daný termín, ale detence může být"teoreticky" navždy. A prakticky na dobu neurčitou. Takže je potřeba se změnit a mně osobně k takovým změnám pomáhá, když mám možnost se například setkat a popovídat se s příjemnou, empatickou, veselou a povzbuzující osobou jako je paní Molitorová. Patří Vám velké díky, paní Kateřino. Mám z toho blahobytný pocit ještě teď. A euforii říkám" to je dar z nebes"
Já panu Sebastianovi od srdce přeji, aby si ten pocit uchoval přinejmenším do mé další návštěvy. Děkuji za jeho zpětnou vazbu a děkuji tedy " nebesům", že mě poslaly jako dar pro pana Sebastiana.
A všem ostatním samozřejmě krásné dny. Kateřina
