Můj den- od Jakuba z Brna
Sny za zdí zdají se jen krátce,
vysněné cíle se ztrácejí v dálce,
srdce topí se ve zradě, v lásce.
Bolest objímá člověka snad ze všech stran,
srdce raněné, jen krev neteče z těch ran.
Jen čtyři zdi a na oknech mříže,
tisíce příběhů, vesměs ty samé.
Naděje poslední o vysokou zeď se láme,
když světlo náhle objeví se a člověk má zas pro co žít,
snad pro ten pocit být milován a milovat.
Jen pro ten pocit stojí za to jít dál, nevzdat se,
a pro naději, lásku s čímkoliv bojovat.
A nejhezčí den je ten, kdy se objeví světlo,
a člověk si uvědomí, že má cenu jít dál a nevzdát se svých snů...
Děkujeme za příspěvek
