JSEM...Tentokrát z Brna 1.část
Tentokrát mám svolení se podělit o obsah dopisu pisatele z Brna. Opět jeden pohled zevnitř, o kterém si udělejte obrázek sami. Se svolením přepisuji přesně tak, jak jsem jej dostala, se všemi pravopisnými nedostatky. Přesto mě těší, že jej mohu zveřejnit a děkuji za důvěru.
"Tenhle dopis vám ale nepíšu kvůly obchodu nýbrž proto že se tady v Brně v detenci dost nudím. Dostal jsem od vás dopis ve kterém mi popisujete vaší veselou příhodu jak jste sháněla časopisy pro dospělé. Docela jsem se u vašeho příběhu nasmál a rozhodl jsem se že vám odepíšu na váš dopis a váš dotaz nebo spíše námět do dopisu co vás zajímá. A to je do vašeho Blogu "co mě zajímá, vaše zkušenosti, a co mohu použít pro další články: čeho se vyvarovat při nástupu do vězení, čeho na přibylu a čeho po příchodu na oddíl". Tenhle dotaz je z vašeho letáku posledního který jsem od vás obdržel a určitě budete vědět o čem je řeč :) Mimochodem leták je super a vaše zboží má přes 1200 druhů a to je už solidní výběr, a teď vám stručně popíšu svoje zkušenosti z vězení (Valdice).
Jak jsem vám již psal odpykával jsem si svůj trest s panem XY ve věznici Valdice. Začátky nebyly lehké ale po čase se rozkoukáte a adaptujete se na prostředí prostě si zvyknete nic jiného vám také nezbývá :). Ve výkonu trestu jsem byl poprvé a to dělá také své. Když sedíte už po druhé nebo třeba po páté :) tak už víte do čeho jdete a co můžete očekávat:). Popvé je to vždycky nejtěžší to je jako se vším :) Jste bažant a prvolepenka :) a podle toho na vás starší vězni koukají a snaží se vás oškubat. Moje zkušenost je nenechat se tkzv. sežrat kdo chce s vlky bíti musí s nimi víti :). Také záleží za co sedíte a kde. Nejhorší to mají pedofilové a vrazi malejch dětí ty mají v kriminále největší peklo jak od vězňů tak od dozorců. Podle doslechu jsou nejhorší věznice Horní Slavkov, Oráčov, Bory. "
Tolik část dopisů. Samozřejmě zveřejním celý dopis. Teď se jen zamýšlím nad tím, pro koho je vězení opravdu vězením, zda se lidé mohou poučit ze svých chyb a nevracet se, zda je vůbec něco, co je drží při životě . Pořád mají střechu nad hlavou, postel a jídlo. Základní potřeby splněny. A to, že nemůžou ven? Však je to vězení. Někteří chodí do práce, jiní do posilovny, jiní si zase vystudují školu nebo se dokonce vyučí, jiní pracují na cool centru, a jiní ani nepřemýšlí a ví, že jediné , co musí udělat, až budou na svobodě, je udělat něco, aby se zase mohli vrátit. Je to jejich styl života. Tohle všechno vím z jejich dopisů.
My však jsme svobodní, máme možnost se rozhodovat sami a ne na pokyn, rozkaz, nebo na základě něčí nevůle. Buďme vděční za to, že máme to, co máme.
Mějte prima dny .
Kateřina