Dlouhé chvíle ve vězení

Jeden z negativních aspektů ve vězení jsou dlouhé chvíle, nebo pokud chcete, tak lidově nuda. Opět čerpám z telefonátů a dopisů mých dlouholetých zákazníků. 

Zrovna včera mi volal přímo z věznice- na povolený telefonát- jeden zákazník. Jeden z těch, kteří pořád něco objednávají, kteří si chtějí třeba jen popovídat, zjistit ceny, novinky. Posledně objednával nádhernou kytici a zlatý řetízek na ruku k 18. narozeninám pro slečnu. Týden se neozval. A když už zavolal, tak mi říká" Já jsem si šel odpočinout na díru :D" . Ptala jsem se ho, z jakého důvodu, našli u něj tetovací barvy. Říkám mu, jestli to není zbytečné, že porušuje pravidla. Prý není. Přivedlo nás to na konverzaci o tom, co mu ve vězení chybí. Momentálně je to práce, která by ho alespoň částečně odvedla od "hloupostí". Dalším velkým nedostakem je absence opravdu kvalifikovaných pracovníků a hlavně jejich dostatek. Není vyjímkou, že jeden pracovník/ většinou vychovatel/má na "starost" i 25 odsouzených. Je to málo, nebo moc? Za mě až příliš. Opět čerpám z dopisů a hovorů, kdy mi sdělují, kolik mají tito pracovníci papírování a nejednou je odbydou slovy "Co zase?Já nemám čas. " Lidé jsou ve vězení především z důvodu, aby se napravili. Jenže naše vězeňství tuhle funkci plní zřídka. Většina těch,co mi píšou , tak se chtějí napravit. Chtějí pozornost a chtějí na sobě pracovat. Jsou si vědomi svých chyb, jsou si vědomi toho, co spáchali, komu a jak ublížili, a že největší trest pro ně je, mít vše na dosah, a nemít svobodu. 

Ve Valdicích pan P. nemá práci, chce pracovat, trest má ještě dlouhý. Ano, něco provedl, ale dříve ve vězení pracoval. A kázeňským trestem mu vzali práci. Nudí se. Vymýšlí , jak se dostat k penězům, aby si mohl koupit alespoň jednou za šest měsíců nárokový balík . Zabíjí nudu. Číst nemůže,nemá co, protože věznice mu nadbytek knížek nevydá. Co je to nadbytek? Vždyť je to pro jeho vzdělávání. 

Jak tedy tráví dlouhé chvíle ve vězení vězni všeobecně? Jedni cvičí, mají práci, učí se, vzdělávají se. Mají tu možnost. Druzí nadávají na celý svět, obviňují kde koho, nezřídka pro pobavení ponižují a týrají ostatní vězně. Shánějí tetovací barvy, prodávají drogy, směňují tabáky, známky, kávu. Někteří mají kroužky, luští křížovky a čtou časopisy. A někteří si třeba dopisují s jinými vězni z jiných věznic, a nebo třeba i se mnou, protože nikoho jiného nemají.

Z dlouhé chvíle je však vždy vytrhne návštěva. Oblečou se, dost možná někteří i do civilního oblečení, oholí, těší se. A za tři hodiny je po všem. A dost možná mají ještě větší dlouhou chvíli něž předtím. Přece jen, jsou to lidé. Mají své city, stejně jako my. Mají rodiny, děti, po kterých je jim smutno. A možná, že důvodem, proč jsou zrovna ve vězení byla dlouhá chvíle na svobodě.

Já věřím tomu, že pokud člověk chce, chová se slušně, tak se mu to vrátí. Proto bych jim všem vzkázala: Buďte ohleduplní, starejte se o sebe, o svou psychiku, o svůj život. Protože" zavřít vás můžou, ale pustit musí". Tak ať to po propuštění už konečně vyjde.

Mějte prima den.